Pojem „skutečná škoda“ v souvislosti s povinným ručením.

V souvislosti s povinným ručením je často diskutovaným tématem, které vyvolává rozporuplné reakce, tzv. skutečná škoda. Motoristé, kteří se už v minulosti ocitli v roli poškozeného, dobře vědí, o čem je řeč. Pro ty ostatní uvádíme pro vysvětlení konkrétní příklad.

Řidič se stane účastníkem nehody, kterou zaviní jiný motorista. Jeho sedm let staré vozidlo je při této havárii poškozeno. Řidič se tak ocitá v roli poškozeného. Poškozený vůz, konkrétně předek, si nechá opravit pochopitelně v autorizovaném autoservisu. Kromě toho, že mu havárie, kterou nezavinil, zkomplikovala celý den, přibude mu spousta starostí s opravou vozidla a tak dále. Jinak je řidič „v klidu“, protože spoléhá na to, že opravu vozidla uhradí pojišťovna viníka nehody. V servisu opraví předek vozidla, přičemž samozřejmě použijí nové a originální díly. Za opravu si servis naúčtuje pětaosmdesát tisíc. V tomto okamžiku přichází velké překvapení. Pojišťovna poškozenému za opravu proplatí o padesát tisíc méně, než kolik si servis naúčtoval. Poškozenému nezbude, než tento rozdíl zafinancovat z vlastní kapsy.

Řidič se začne domáhat vysvětlení a na pojišťovně je mu řečeno, že podle zákona mu byla z povinného ručení uhrazena skutečná škoda, tedy hodnota předku vozidla v okamžiku dopravní nehody, která vzhledem k opotřebení vozidla činí 35 tisíc korun.

Nutno říci, že takový postup je zcela v souladu se zákonem, tedy zákonem č. 168/1999 Sb.,

o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, který v § 6, odst. 2 říká, že pojištěný (tedy viník nehody) má právo, aby za něj pojistitel uhradil škodu v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku. Občanský zákoník pak způsob a rozsah náhrady řeší v § 442 a § 443, kde je jasně řečeno, že se hradí skutečná škoda a že při určení výše škody na věci se vychází z ceny v době poškození.

Z toho pro našeho poškozeného plyne bohužel další nepříjemná skutečnost a to ta, že nemá žádný smysl domáhat se soudně úhrady rozdílu oněch padesáti tisíc viníkem, neboť v našem případě se jedná o škodu na věci a občanský zákoník hovoří jasně, při určení výše škody na věci se vychází z ceny v době poškození

Pokud je tedy v souvislosti s povinným ručením řeč o „skutečné škodě“, je tento problém z pohledu poškozených vnímán jako vrchol nespravedlnosti, což je pochopitelné. Jak k tomu poškozený přijde? Sám se ničím neprovinil, někdo jiný mu svojí nedbalostí způsobil velkou materiální škodu a kromě toho, že ho tento malér stojí spoustu času, energie a tak dále, musí ještě sáhnout do vlastní kapsy.

Druhý tábor, obhájci tohoto právního stavu, mají jeden velký argument. Tvrdí, že pokud by poškozenému byly z povinného ručení proplaceny náklady na opravu poškozeného vozidla v plné výši, pak by se s každou dopravní nehodou de facto zvyšovala hodnota vozidla (nové díly), což není v pořádku. Navíc si lze snadno představit, že by mohlo dojít k masovému zneužívání a neoprávněnému obohacování. I toto tvrzení má jistě svoji logiku, zvláště když uvážíme, že škodu proplácí poškozenému pojišťovna. Viníka nehody to stojí pár stovek na bonusech, ale větší finanční újmu pro něj plnění z jeho pojistky nepředstavuje. Vše zaplatí pojišťovna a viník musí povinné ručení platit tak jak tak.

Otázkou je, zda by řešením nebyla následující možnost. Z povinného ručení ať se proplácí skutečná škoda, tedy škoda odpovídající ceně v okamžiku poškození, a zbývající výdaje poškozeného ať jsou vymahatelné po viníkovi nehody. Problém, že se poškozením vozidla při dopravní nehodě de facto zvyšuje hodnota vozidla, zůstává, ale odstraněna je velká nespravedlnost, že poškozený doplácí na chyby viníka.

Toto jsou jen úvahy, vše je samozřejmě otázkou názoru. Faktem je, že zákony jsou nyní takové, jaké jsou, a nám nezbývá, než se jimi řídit. Můžeme však využít všech dostupných prostředků, aby naše ztráty byly co nejmenší. Co konkrétně tedy může poškozený z dopravní nehody udělat, aby opravu svého vozidla nesponzoroval ze svého?

Asi nejlepším řešením je nechat si vozidlo opravit opotřebenými díly anebo novými neznačkovými díly, při současném proplacení škody od pojišťovny tzv. rozpočtem. Při likvidaci rozpočetem vyplatí pojišťovna poškozenému tzv. tabulkové plnění. To znamená, že cena práce a cena materiálu je určena podle rozsahu poškození z k tomu určených tabulek a pojišťovnu dále nezajímá, jak s těmito prostředky poškozený naloží. Zvláště u opotřebených vozidel může být tento způsob likvidace škody pro poškozeného výhodný a v některých případech na něm poškozený může, pokud odmyslíme starosti a ztracený čas, dokonce vydělat.

POVINNÉ RUČENÍ SROVNÁNÍ